Návrh zahrady pro rodinu lékařů. Netypická a zajímavá parcela pevně vrostlá do organizmu města. Hranice historické a moderní zástavby, zahrada na hradbách…

Předkládaný návrh řešení zahradního prostoru se snaží o skloubení následujících východisek: Jednoduchost celé zahrady, snadná údržba, reprezentativnost prostoru, intimita, materiálová a barevnostní komunikace s vlastním domem a návaznost na urbánní strukturu města.

Kompozice je čitelná, prostá všech zbytečností. Návrh počítá se zachováním vzrostlého smrku v severním okraji zahradního prostoru, kde tento vytváří zajímavou paralelu s dvojicí střešních vikýřů, kterým se tvarově podobá. Všechny ostatní, náletové dřeviny a buřeň jsou odstraněny. Potřebná míra intimity v zahradě je dosažena obvodovým živým plotem z habru obecného, který bude pravidelně tvarován. Hradba živého plotu je prolomena v jediném místě – v prostoru historické studny, kde je majitelům umožněn přímý výhled do městské zástavby a ulice. Zároveň tento jediný vhled do zahrady přitahuje pozornost procházejících pasantů.

Na prostor Vognerovy ulice a protější budovu ČSOB reaguje zahrada formou trojice vzrostlých listnatých stromů (Tilia cordata ´Greenspire´), které vytváří poloprůhlednou bariéru a zároveň důsledně vymezují dolní hranici pozemku vůči okolí. Návrh počítá se spodním nasvětlením korun těchto dřevin, jež umožní v prostoru zahrady dosáhnout skutečně scénických efektů.

Za hradbou stromoví se nachází určitá osa, časová spojnice a zároveň důležitý kompoziční prvek – mlatová cesta spojující původní studnu a nově navržený sochařský objekt. Její povrch barevně odpovídá fasádě domu a tak celý prostor sjednocuje. K této symbolické cestě mezi minulostí (studna) a současností (socha) spadá ve dvou proudech další mlatová komunikace, tentokrát v pískové barvě opukových zídek. V prostoru zahrady tedy vzniká jakýsi jednoduchý okruh. Pro pochůzný povrch byl zvolen minerální beton – mlat. Tento prostý materiál nejlépe vystihuje tichou pokoru zahrady. Od okolních ploch jsou mlatové cesty odděleny kovovým obrubníkem založeným v betonové patce, který umožňuje hru s jemnými detaily přechodů jednotlivých povrchů.

V prostoru mezi cestami se poté nachází hlavní obytný prvek zahrady – velká mírně svažitá plocha pobytového trávníku. Okrajové části zahradního prostoru jsou řešeny pomocí zapojených výsadeb trvalek a půdopokryvných dřevin (skalník, svída, břečťan), které výrazně snižují nároky na údržbu celé zahrady – po zapojení nevyžadují pletí a jiné zásahy. Veškerá pravidelná údržba zahrady tedy spočívá hlavně v ošetřování centrální travnaté plochy.

Zahradní kompozice staví na detailech – osvětlení, jasné přechody mezi jednotlivými povrchy, textura dřevin i trávníku etc.