Ulice a prostor pozemku je oddělen pomocí kombinace zídek z litého železobetonu v kombinaci s šedými pozinkovanými poli vstupní branky a vjezdových zasouvacích vrat. Tradiční nevzhledné prvky energopilířků jsou nahrazeny decentními ocelovými dvířky, které ukrývají jednotlivé přípojné a odečtové body dodavatelů energií. Tyto jsou vestavěny (podobně jako například dopisní schránka) přímo do masivu uliční zídky. S prostorem ulice komunikuje zahrada prostřednictvím listnatého stromu, jež opticky dělí vstupní a vjezdovou část před domem a přitom je sám nenápadnou součástí uličního parteru. Prostor pod stromem, ukrývající vodoměrnou přípojnou šachtu, je pojat pomocí ručně ložených valounů z bílé hedvábné žuly. Vlevo od vstupní branky se nachází (opět železobetonový) box, sloužící jako úložiště popelnice a také jako suchý sklad krbového dřeva. Koruna tohoto boxu funguje jako masivní zvýšený truhlík, či záhon a je osázen skupinou pokryvných nízkých keřů. Vstupní úroveň u domu a vlastní výše položenou zahradu vynáší gabionová stěna, navazující na box pro dřevo. Prostor vpravo od vjezdu do garážového stání vizuálně ovládá záhon levandule. Na vstupní a vjezdovou část zahrady navazuje svažitý prostor se schodištěm z betonových prefabrikátů, který stoupá až na úroveň samotné zahrady za domem. Tato část má symbolicky reprezentativní charakter, přičemž vítá návštěvníka, pozvolna vplouvajícího do vlastní zahrady. Podél schodiště je instalován pruh opět z bílých žulových valounů a sousedící záhon z okrasných travin. V pásu valounů umístěná osvětlovací tělesa umožní dodat tomuto prvku značně scénický ráz. Schodiště přivádí návštěvníka zahrady přímo na terasu navazující na dům a jeho hlavní obytné prostory. Tato výrazně pobytová část je nejdůležitější komponentou celé zahrady, doslova dalším zeleným pokojem domu. Tento moment ještě posiluje umístění malého samostatného objektu depandance, obsahujícího saunu a od domu oddělenou pracovnu, resp. pokoj hostů. Střecha stavby bude řešena jako extenzivní výsadba bylin, travin a skalniček. Za kubusem depandance končí zahrada opěrnou gabionovou stěnou. Kompozičně je hlavní část zahrady velmi prostá. Povrch je pojat v trávníku, lokálně (v místech s potenciální tvorbou výšlapů) doplněném prostými betonovými šlapáky. Hmotovou protiváhou domu je dvojice soliterních listnatých stromů s výraznou roční dynamikou (rašení listů, vegetace, podzimní barvení). Jedinými dalšími rostlinami jsou popínavky na obvodových zídkách plotů a plotech, vytvářející zelené stěny zahradní místnosti. Ve východním rohu pozemku se (za betonovým prefabrikovaným blokem) ukrývá prostor pro kompostování. Pod dominantním stromem u rohu depandance je položen prostý betonový sedací blok. Posledním prostorem zahrady je pomyslný střed ulity, spirály – nejintimnější místo, které (přesto že navazuje na hlavní zahradní úroveň) je oddělené a svébytné. Touto částí je stylizovaná karesansui – suchá japonská zahrada, komponovaná nad stavebními konstrukcemi 1PP. Za suchou zahradou tvořenou polem bílého štěrku s ostrovy velkých kamenů je umístěna separátní dřevěná terasa, kde se uživatel symbolicky navrací ke vstupu, od kterého je však výškově oddělen. Terasa umožňuje přímý vizuální kontakt se Šáreckým údolím, podobně jako jednotlivé přivrácené místnosti domu. Je to prostor, kde může být člověk zcela sám. Tiše zde spočine poté co překonal cestu po dřevěných šlapácích přes suchou zahradu. Výhled z lodžie ve 2.NP je lemován dvojicí pěstebních boxů s okrasnými travinami. Všechny tři stromy v zahradě mají instalované podsvětlení korun s možností separátního zapínání. Noční nálada zahrady se tak může měnit přesně dle přání majitele… |
